Na předměstí svítá

Na předměstí svítá. Sousedé startují sekačky. V zahradách probouzí se ptáci. Garážmistr Lízal pozvracený až k pasu sbírá se z chodníku, pak opřený o plot pokouší se škrtnout sirkou, aby si připálil nalezeného špačka. Kymácí se přitom sem a tam, tam a sem. Polohlasem si pro sebe opakuje: „Do prdele práce, do prdele práce.“ Kolem mrcasí se kočka, otírá se mu o nohavici a vrní.

V barelu za bytovkami dodoutnává briketa, vedle na lavičce se cicmá Blatskejch holka s nějakým otlemeným nezletilcem a v prvním patře za oknem pan Fiala zháší stolní lampu, chystaje se na kutě. Papírový model lunochodu na jeho pracovním stole je jemně cítit zasychajícím Kanagomem. Něco začínat je pozdě a končit ještě brzy.

Žebrák knězem

Stalo se jednomu faráři, že chtěje řádně oslavit velikost Spasitele, zpil se před mší pod obraz a namísto kázání zahrnul zástup věřících proudem nepřístojných urážek, načež se před jejich zraky vymočil z kazatelny. Když se na druhý den doslechl o své ostudě, zahodil před chrámem kněžské roucho a vydal se na dobytčí trh, aby prodal sám sebe, neboť jak sám uznal, ničím víc než dobytkem nebyl.

Šel pak kolem chrámu žebrák Kuděj a nalezl tu pohozený oděv. Tedy vzal jej na sebe a že ho rovnou vyzkouší: požehnal své lahvi vodky, v níž se skrýval celý jeho majetek a čekal, zdali se mu lahev neokotí. Lahev se však rázem proměnila v kýbl pomejí. „Zdali je tohle nějaký zázrak?“ kroutil Kuděj nad tou podivností hlavou. A vydal se na dobytčí trh, aby ničemné roucho prodal nějakému jinému hlupákovi.

Rodrigo López

Pan Klimeš býval vždy spořádaný, spíše nenápadný člověk, zručný obráběč kovů, poslušný manžel korpulentní paní Jarmily, pečující otec a též dvojnásobný již dědeček, abstinent, nekuřák, vášnivý včelař, zahrádkář, milovník karlovarských knedlíků a dokumentárních filmů o exotické fauně. Co ovšem platno: svůj blížící se nevyhnutelný odchod do penze nesl jen těžko, a když onen den nastal, udála se s ním jakási zprvu zcela neznatelná změna.

Večer ulehl jako obyčejně, uprostřed noci však vstal, a aniž si kdo v domě všiml, převlékl se do slováckého kroje, odkráčel tmou neznámo kam a o několik měsíců později jej s falešnými doklady na jméno Rodrigo López srazil kropící vůz před jihoamerickým hampejzem, odkud vyšel za rozbřesku v doprovodu snědé kněžky lásky a nějakého rozjařeného liliputa.

"To víte," tišil později žal ovdovělé paní Jarmily rodinný přítel, lékař Nikodým: „člověk vracívá se k stáru duševně do svého dětství, šlajfky už ale neobuje, furtošlapku by rozsedl a šnorchl na půdě dávno zpuchřel, je tedy nutno poohlédnout se po jiném dobrodružství.“

Nimrod Sosna

V každičkém neznámém lese číhá ve dne v noci na posedu úkladný nimrod Sosna s nabitou kulovnicí a nepolevuje v ostražitosti. Je to člověk do morku kostí zlobou prolezlý a hrubě vás nemá rád, aniž by se tázal po příčině. Krátce: co se pohne v okuláru jeho palné zbraně, složí ranou na komoru. Vždy pak nabije hlaveň novou kulí a zhltne herynka s chlebem. Je už samými herynky celý řádně prosolený.

Nezdolný duch

Pan Hrubec shlédl pěknou řádku asijských filmů o kung-fu bojovnících, kteří pouhou silou vůle překonávali vzduchem značné vzdálenosti, holýma rukama rozbíjeli kamenné zdivo či vrhali po svých protivnících různé předměty jen za pomoci soustředěné myšlenky. A řekl si, že může-li být silou takto nezdolného ducha nadán kdejaký holohlavý zakrslík v komickém hábitu, musí i v něm dřímat podobná schopnost.

Oddal se tedy tvrdému duchovnímu tréninku a meditaci. Nikoliv nesprávná úvaha přivedla jej k tomu, že bude lépe tříbit své volní schopnosti zprvu na něčem lehčím, a drobnými kroky pak stupňovat obtížnost. Usedl tedy na koberec a soustředil veškeré úsilí k tomu, aby pohnul volně ležícím prachovým chmýřím. Sám sebe překvapil, když už po několika hodinách se pírko zcela zřetelně pohnulo téměř o centimetr! Vida, že trénink nese své ovoce a přesvědčen nyní již nezvratně o svém nadání k danému úkolu, načrtl si do diáře podrobný tréninkový plán, v jehož plnění byl odhodlán vytrvat.

Během prvního týdne podařilo se mu úspěch s peříčkem zopakovat ještě několikrát, usoudil tedy, že nastal čas postoupit k těžší úloze a nahradil chmýří hliněnou kuličkou. A tu se jeho nadějný progres nadobro zadrhl. Plynuly dny, týdny i měsíce a kulička setrvávala zatvrzele na svém místě. Pan Hrubec ovšem nepoddával se malověrnosti, naopak! Neustále zdokonaloval svou metodu a pomalu zvyšoval tréninkové dávky, mezi kterými zbýval mu postupně čas již jen na stravu a osobní hygienu. A k posledku ani to ne, neboť byl si jist, že od vítězství ducha nad hmotou dělí ho již jen nepatrný krůček.

Soudní lékař později nad nehybným tělem pana Hrubce konstatoval smrt hladem a vyčerpáním, kterážto dle předběžného ohledání nastala přibližně tou dobou, co se včera v nedalekém vepříně samovznítilo prase a dle očitých svědků zcela bez zjevné příčiny asi v dvoumetrové výšce přeletělo celou halu, než ho zastavila zeď.

Stává se ve snách

Stává se ve snách, že nejste tím, za koho vás mají, ale zámožným, ovdovělým rentiérem panem Potužníkem. Sedíte doma v ušáku a svého cvičeného šimpanze jménem Arnošt učíte s nepříliš valnými výsledky lidské řeči, když tu náhle jindy krotký lidoop vyprovokován bůhví čím vyskočí ze židle, ukousne vám půlku tváře, převrhne akvárium, vláme se do spíže, ukořistí šišku maďarského salámu, ze zdi shodí památeční heligon, na stole popadne výtisk časopisu Svět kulturistiky a s vytrženou stranou osmačtyřicet s pojednáním o hypertrofii bicepsu, nic přitom nedbaje vašeho upřímného zděšení, zmizí oknem na ulici, aby ztropil jakousi výtržnost v blízkém biografu, zatímco vy krvácíte do peršanu a váš život začíná se neodvratně ubírat naprosto nepředpokládaným směrem.

Vesmířan

V okolí Kdyně byl v nedávné době několikráte spatřen – a existují o tom očitá svědectví hodnověrných kdyňských občanů – opravdový vesmířan, což bylo lze dovodit z mnoha na první pohled patrných známek vesmířanství.

Dle úředně ohlášených pozorování učitele přírodopisu Otruby Josefa, majitele koloniálu Vojíka Waldemara, poštmistra Jandery Svatopluka, výpravčího Žídka Karla, nadlesního Poura Jindřicha, jakož i penzistky Chvalové Drahomíry, vdovy po váženém lékaři Mojmíru Chvalovi, vyskytoval se tvor nadmíru znepokojivého vzezření od letošního června doposud na těchto místech: v okolí hřbitova, u cesty na Brnířov a u rozcestí pod Rýzmberkem. Též na břehu rybníku Kobyla. Poblíž hájovny na úpatí Korábu byl pak viděn dokonce dvakrát.

Z výpovědí výše psaných osob plyne: vesmířan je 130 až 270 cm vysoké postavy, ne nepodobné lidské figuře. Má několik dolních končetin, maximálně však pět, a taktéž několik horních, ne však více než dolních. Pohybuje se vzpřímeně (což popírá pan Žídek, uznává ovšem, že s ohledem na vlastní šeroslepost a vzdálenost pozorovaného může se mýlit). Dle vdovy Chvalové nápadně při chůzi kulhá, což ovšem nikdo z dalších nepotvrdil a přírodopisec Otruba vymiňuje si, aby se v zápisu neužívalo příliš konkrétního pojmu „chůze“, dokud nebude způsob vesmířanova pohybu řádně popsán.

Podle dvou z uvedených svědků je tělo bytosti pokryto šupinami, k čemuž se částečně kloní také pan Žídek, úplně jist si však není. Waldemar Vojík tuto možnost rovněž připouští. Že je povrch vesmířanova těla spíše tmavší shodují se ovšem všichni. Rozvětvené paroží na jeho hlavě viděla jen paní Chvalová, nikdo z dalších si ničeho podobného nevšiml. Poštmistr Jandera přímo vylučuje, že by tvor měl cokoliv na způsob hlavy.

O úmyslech vesmířanových není nic známo, nadlesní Pour je si však téměř jist, že pod Korábem vyrušil jej při sběru borůvek. Těžko ale říci, schraňoval-li tvor nevalně dozrálé plody za účelem konzumace (s ohledem na jeho mimozemský původ sotva, jak bryskně poznamenal pan Jandera) či špionáže. Je také s podivem, že k setkání s vesmířanem došlo vždy přibližně ve stejnou denní dobu, tedy za soumraku.

Na každý pád postupuje městský úřad shromážděné poznatky k dalšímu zkoumání vyšší instanci, neb v těchto pohnutých časech není radno si zahrávat.