Nezdolný duch

Pan Hrubec shlédl pěknou řádku asijských filmů o kung-fu bojovnících, kteří pouhou silou vůle překonávali vzduchem značné vzdálenosti, holýma rukama rozbíjeli kamenné zdivo či vrhali po svých protivnících různé předměty jen za pomoci soustředěné myšlenky. A řekl si, že může-li být silou takto nezdolného ducha nadán kdejaký holohlavý zakrslík v komickém hábitu, musí i v něm dřímat podobná schopnost.

Oddal se tedy tvrdému duchovnímu tréninku a meditaci. Nikoliv nesprávná úvaha přivedla jej k tomu, že bude lépe tříbit své volní schopnosti zprvu na něčem lehčím, a drobnými kroky pak stupňovat obtížnost. Usedl tedy na koberec a soustředil veškeré úsilí k tomu, aby pohnul volně ležícím prachovým chmýřím. Sám sebe překvapil, když už po několika hodinách se pírko zcela zřetelně pohnulo téměř o centimetr! Vida, že trénink nese své ovoce a přesvědčen nyní již nezvratně o svém nadání k danému úkolu, načrtl si do diáře podrobný tréninkový plán, v jehož plnění byl odhodlán vytrvat.

Během prvního týdne podařilo se mu úspěch s peříčkem zopakovat ještě několikrát, usoudil tedy, že nastal čas postoupit k těžší úloze a nahradil chmýří hliněnou kuličkou. A tu se jeho nadějný progres nadobro zadrhl. Plynuly dny, týdny i měsíce a kulička setrvávala zatvrzele na svém místě. Pan Hrubec ovšem nepoddával se malověrnosti, naopak! Neustále zdokonaloval svou metodu a pomalu zvyšoval tréninkové dávky, mezi kterými zbýval mu postupně čas již jen na stravu a osobní hygienu. A k posledku ani to ne, neboť byl si jist, že od vítězství ducha nad hmotou dělí ho již jen nepatrný krůček.

Soudní lékař později nad nehybným tělem pana Hrubce konstatoval smrt hladem a vyčerpáním, kterážto dle předběžného ohledání nastala přibližně tou dobou, co se včera v nedalekém vepříně samovznítilo prase a dle očitých svědků zcela bez zjevné příčiny asi v dvoumetrové výšce přeletělo celou halu, než ho zastavila zeď.