Vesmířan

V okolí Kdyně byl v nedávné době několikráte spatřen – a existují o tom očitá svědectví hodnověrných kdyňských občanů – opravdový vesmířan, což bylo lze dovodit z mnoha na první pohled patrných známek vesmířanství.

Dle úředně ohlášených pozorování učitele přírodopisu Otruby Josefa, majitele koloniálu Vojíka Waldemara, poštmistra Jandery Svatopluka, výpravčího Žídka Karla, nadlesního Poura Jindřicha, jakož i penzistky Chvalové Drahomíry, vdovy po váženém lékaři Mojmíru Chvalovi, vyskytoval se tvor nadmíru znepokojivého vzezření od letošního června doposud na těchto místech: v okolí hřbitova, u cesty na Brnířov a u rozcestí pod Rýzmberkem. Též na břehu rybníku Kobyla. Poblíž hájovny na úpatí Korábu byl pak viděn dokonce dvakrát.

Z výpovědí výše psaných osob plyne: vesmířan je 130 až 270 cm vysoké postavy, ne nepodobné lidské figuře. Má několik dolních končetin, maximálně však pět, a taktéž několik horních, ne však více než dolních. Pohybuje se vzpřímeně (což popírá pan Žídek, uznává ovšem, že s ohledem na vlastní šeroslepost a vzdálenost pozorovaného může se mýlit). Dle vdovy Chvalové nápadně při chůzi kulhá, což ovšem nikdo z dalších nepotvrdil a přírodopisec Otruba vymiňuje si, aby se v zápisu neužívalo příliš konkrétního pojmu „chůze“, dokud nebude způsob vesmířanova pohybu řádně popsán.

Podle dvou z uvedených svědků je tělo bytosti pokryto šupinami, k čemuž se částečně kloní také pan Žídek, úplně jist si však není. Waldemar Vojík tuto možnost rovněž připouští. Že je povrch vesmířanova těla spíše tmavší shodují se ovšem všichni. Rozvětvené paroží na jeho hlavě viděla jen paní Chvalová, nikdo z dalších si ničeho podobného nevšiml. Poštmistr Jandera přímo vylučuje, že by tvor měl cokoliv na způsob hlavy.

O úmyslech vesmířanových není nic známo, nadlesní Pour je si však téměř jist, že pod Korábem vyrušil jej při sběru borůvek. Těžko ale říci, schraňoval-li tvor nevalně dozrálé plody za účelem konzumace (s ohledem na jeho mimozemský původ sotva, jak bryskně poznamenal pan Jandera) či špionáže. Je také s podivem, že k setkání s vesmířanem došlo vždy přibližně ve stejnou denní dobu, tedy za soumraku.

Na každý pád postupuje městský úřad shromážděné poznatky k dalšímu zkoumání vyšší instanci, neb v těchto pohnutých časech není radno si zahrávat.